Ferdinand Vaněk, nejznámější postava z her Václava Havla ožije ve Švandově divadle

1_Pavelka_Jaskow 2_Pavelka 3_JaskowPo Děvkách od Arbesa a Biľakovi s Putinem se u Švandů hraje Václav Havel. Jeho hru Protest spolu s nedávno napsanou aktovkou Rest Marka Hejduka tu zinscenuje Daniel Hrbek, který je zároveň ředitelem smíchovské scény. Jevištní novinka Protest/Rest bude představena premiérovému publiku 25. dubna v podzemním Studiu.

Cyklus zajímavých hereckých příležitostí, který Švandovo divadlo uvádí pod názvem Intimní rozhovory, tak přivítá další překvapivé setkání nečekaných dvojic. Na malé studiové scéně se tentokrát sejdou nejen dvě postavy, ale dialog tu spolu povedou i dvě různé hry a jejich autoři. V režii Daniela Hrbka se jevištního zpracování dočká hra Protest slavného dramatika Václava Havla a nejnovější „vaňkovka“ Rest, kterou mezi divadelní autory v roce 2011 vstoupil Marek Hejduk. Obě aktovky od sebe dělí 33 let a spojuje je známá postava spisovatele a disidenta Ferdinanda Vaňka. Toho nejdřív pozve a poté i sám navštíví jeho kolega, s minulým i současným režimem výhodně sžitý spisovatel Staněk. V obou případech vyplyne z jejich setkání nabídka, kterou je těžké přijmout a ještě těžší odmítnout…

Havlova hra se točí okolo podpisu pod protest – petici za propuštění vězněného písničkáře, v té Hejdukově jde o ztrátu pozornosti a dořešení dluhu z minulosti,“ říká Daniel Hrbek. Podle něj oba kusy spojují také výborně napsané postavy, vybroušené dialogy a překvapivé obraty situací, ústící v legrační paradoxy. Oba autoři také staví svoje hrdiny před ošemetná rozhodnutí, aby prověřili jejich postoje i schopnost měnit slova v činy – a vyzvali tak diváky k průzkumu názorů a činů vlastních. „Protest i Rest jsou o osobní odvaze a odpovědnosti z toho vyplývající, o váze slova a odpovědnosti za vyřčené či podepsané, o vztahu slova a činu, o vztahu disentu a tzv. ´šedé zóny´, o dvou protichůdných lidských postojích či o pokoušení,“ doplnil režisér Hrbek.

A kdo ve hře protestuje a koho se týká rest? Lucie Kolouchová, dramaturgyně inscenace, k tomu dodává: „Protest je vyjádřením občanského postoje, ač za to může a patrně bude následovat postih, konkrétně v Havlově hře jde o podepsání či nepodepsání jedné petice. A Hejdukův Rest by se dal charakterizovat rčením ´Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají…´. Restem zde totiž může být jak vyrovnání se – nebo nevyrovnání – s minulostí, tak konečné lapení Ferdinanda Vaňka…“

Vaněk nebo Staněk

V chystané studiové novince vsadil režisér na sehranou hereckou dvojici ze souboru Švandova divadla. Jako Vaněk se představí Robert Jašków, Staňka si zahraje Tomáš Pavelka. Robert Jašków o představení říká: „Inscenace Protest/Rest vypovídá o mravních hodnotách v každém z nás, které je přece tak snadné nedodržovat a zároveň tak těžké je dodržet. Havel mě baví svou až urputnou doslovností, která ovšem ve výsledku podrží celou věc po kupě. A Hejduk zase originálním dovětkem, doslovením a navázáním…. A jestli se cítím být víc Vaňkem nebo Staňkem? Nejsem naštěstí ani jedním a ani něco mezi. Mám svou cestu, svoje hodinky, svou rodinu i svůj vlastní pohled na svět,“ říká Jašków.Tomáš Pavelka, který má coby výřečný Staněk zejména v Protestu výrazně více textu než zdvořile zdrženlivý Vaněk (ten se ke slovu pořádně dostane až v Restu), svého hereckého kolegu doplňuje: „Už pár let mám pocit, že naše společnost potřebuje reflexi komunismu, že tomuto tématu pořád hodně dlužíme, na rozdíl třeba od Němců, kteří svou minulost pojmenovávají. Vítám tedy každé téma, které se k tomu vrací, každou možnost se zamyslet. No a přes Hejdukův text se dostáváme do současnosti a zjišťujeme, že ta témata, byť trochu pod jinými nálepkami, tu jsou stále, že Havlův Protest je velmi aktuální a Rest na něj výborně navazuje a ukazuje, jak moc a zároveň velmi málo se doba změnila…“ Ve hře vystupuje ještě Jacob Erftemeijer jako Kozel a Tomáš Kořének jako Tesař.Komorní tvůrčí tým doplňujeJozef Hugo Čačko, který je autorem výpravy. 

Vaněk a vaňkovky: historie věčně živá

Postavu Ferdinanda Vaňka jako své stylizované druhé já poprvé použil Václav Havel v Audienci (1975) a poté ho uvedl na scénu ještě ve Vernisáži (1975) a v Protestu (1978). Sám autor o svém hrdinovi řekl: „Vaněk není Havel. Samozřejmě: uložil jsem do té postavy určité své vlastní zkušenosti… a nepochybně jsem té postavě dal i určité své osobní rysy, přesněji řečeno něco z toho, jak já sám sebe v určitých situacích vidím. To všechno ale neznamená, že jde o nějaký můj autoportrét… Vaňkovské hry nejsou tedy v podstatě hry o Vaňkovi, ale o světě, jak se projevuje, když je s Vaňkem konfrontován,“  napsal Václav Havel.

Figura jménem Vaněk se pak objevila ještě v dalších devíti divadelních hrách Havlových přátel a souputníků: v Atestu, Marastu a Safari Pavla Kohouta, v Příjmu Jiřího Dienstbiera a v Arestu a Sanitární noci Pavla Landovského. Jedinou zahraniční „vaňkovkou“ je zatím Rock´n´roll Toma Stopparda. Hra Rest Marka Hejduka se dostala až do finále soutěže o cenu Alfreda Radoka v roce 2012 a rok poté ji v podobě scénického čtení uvedlo Divadlo v Řeznické. V pořadí je tak Rest už jedenáctou hrou s postavou tohoto jména.

Kdo je kdo:

Robert Jašków

(narozen 4. 12. 1969 Trutnově)

Vystudoval DAMU, pod vedením Jaroslava Vostrého, Petra Čepka a Věry Galatíkové. Působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, později v Praze v divadle Labyrint a v CD 94 v Celetné ulici. Od roku 2002 je členem hereckého souboru Švandova divadla. Získal cenu Telemanie za roli profesora Daňka ve filmu Ivana Pokorného Smrt pedofila.

Ve Švandově divadle patří Robert ke stálicím smíchovské scény; jeho fanoušci a především fanynky ho můžou vidět v inscenacích Popeláři, Krakatit, Řemeslníci a Kdo je tady ředitel?).

Televizní diváci (např. Ulice, Expozitura či Kriminálka Anděl) znají Roberta Jaškówa jako bezcitného mafiána, ale i jako neúplatného policistu.

Je starostlivým otcem tří dětí, syny Jana a Jakuba a dceru Marjánku vychovává s partnerkou Petrou Bartošovou.

Tomáš Pavelka (narozen 17.3. 1971 v Praze)

S herectvím začínal v amatérském divadle v Brandýse nad Labem. V roce 1994 absolvoval pražskou DAMU, kam se nyní vrátil – na katedře činohry je pedagogem herectví. Jako student zažil ve škole ještě profesory Petra Čepka a Věru Galatíkovou, s níž si později zahrál ve Williamsově Skleněném zvěřinci.

Než zakotvil na Smíchově, strávil dvě sezóny v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, pak tři sezóny v pražském Činoherním klubu a v souboru CD 94. Ve Švandově divadla hraje v inscenacích Kdo je tady ředitel?, Idioti a Dioptrie růžových brýlí. Nepřehlédnutelný je ale i v inscenaci Proměna podle slavné povídky Franze Kafky, kde vystupuje spolu s Patrikem Děrgelem jako jeden ze dvou podnájemníků, které režisér Dodo Gombár pojal jako dvojici okázale cukrujících homosexuálů. Výrazně se uplatnil i jako lehce podivínský popelář Sběratel v muzikálu Popeláři, kde hraje, tančí i zpívá. Jeho největší rolí je ale postava ing. Prokopa, v divadelní adaptaci Čapkova románu Krakatit – Pavelka tu ztělesňuje hlavní roli ambiciózního vynálezce posedlého vědeckou i milostnou horečkou.

S Čapkovou předlohou se potkal i v České televizi, kde ztvárnil fešného psychoanalytika Spitze v povídce Závrať ze seriálu Čapkovy kapsy. Jeho tvář znají diváci i z hravých televizních kabaretů pro děti, ve kterých účinkoval často a s radostí. Objevil se také v seriálu Nevinné lži, Redakce, Kriminálka Anděl nebo Zdivočelá země, kde se svým spolužákem a kamarádem Radkem Holubem vytvořili nezapomenutelnou dvojici podlých komunistických aparátčíků (Vokoun a Hejl).

Čas mu kromě divadla a učení vyplňuje i péče o tři děti, z nichž dvě má se svou manželkou Klárou Cibulkovou, kolegyní ze Švandova divadla.

Z knih prý nahlíží nejčastěji do kuchařky Marie Sandnerové (Kniha rozpočtů a kuchařských předpisů) a do publikace 1000 rad zahrádkářů. Z hudby poslouchá nejčastěji muziku k filmu Ať žijí duchové (s dětmi v autě), oblíbeným hercem je Petr Nárožný.

Daniel Hrbek

(narozen 29.7. 1971, Olomouc)

Pochází z kulturního a intelektuálního zázemí učitelské rodiny. Začínal jako herec v Severomoravském divadle v Šumperku (1989/90) a následně v Moravském divadle v rodné Olomouci (1990/1991). Poté byl přijat na DAMU, kde absolvoval tituly Bc. v oboru herectví a Mgr. v oboru režie. V roce 2006 uzavřel doktorandské studium v oboru Teorie divadla na pražské DAMU a získal titul Ph. D. Jeho školitelem byl profesor Jaroslav Vostrý.

Hned v prvním ročníku DAMU měl štěstí na osudové setkání s Petrem Léblem. Už ve 3. ročníku nastoupil jako herec do angažmá v Divadle Na Zábradlí (1993 – 1995). Z Divadla Na Zábradlí odešel do Divadla v Celetné, kde se spolužáky Petrem Svojtkou a Jiřím Janků založil studentské generační Divadelní sdružení CD 94. V něm působil jako umělecký šéf, herec, režisér, autor a spoluautor divadelních textů.

V roce 1999 jako osmadvacetiletý zvítězil v konkursu na ředitele Divadla Labyrint (dnešní Švandovo divadlo na Smíchově). Spolu s architektem Davidem Vávrou provedl úspěšnou rekonstrukci smíchovského divadelního domu a od roku 2002 v něm naplňuje svou představu moderního kulturního centra živého umění.

Ředitelský post Daniel Hrbek obhájil i ve výběrovém řízení na sklonku roku 2012. Pod jeho vedením nabízí Švandovo divadlo kromě divadelních  představení i koncerty, pravidelnou jevištní talk show, literární matiné, vlastní workshopové centrum a mnoho dalších aktivit, které dění na smíchovské scéně dále rozšiřují.

Jako divadelní režisér přispívá do smíchovského repertoáru především vyhledávanými severskými komediemi (Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení ad.), intenzivně se věnoval také vlastní inscenaci Krakatit podle románu Karla Čapka (premiéra 28. září  2013). Mezinárodní úspěch v Londýně, Bruselu a nově i v New Yorku sklidila inscenace The Good and the True, kterou Daniel Hrbek režíroval a podílel se na ní i jako spoluautor. Hra vytvořená podle skutečných osudů české herečky Hany Pravdové a olomouckého sportovce Miloše Dobrého, kteří vyvázli z pekla koncentračních táborů, nastudoval D. Hrbek s anglicky mluvícími herci a v létě 2014 s ní dlouhodobě hostoval na prestižní divadelní scéně DR 2 na off-Broadwayi. Představení sklidilo ve Spojených Státech zájem publika, vyšly o něm dobré recenze a Švandovu divadlu se tak otevřely dveře k další zahraniční spolupráci.   

Daniel Hrbek má rád nové výzvy, aktivní lidi a sám srší nápady a energií. Nasbírané zkušenosti se snaží předávat dál a již několikátým rokem působí jako vedoucí ročníku a pedagog režie na Katedře činoherního divadla pražské Divadelní fakulty akademie múzických umění. Jeho nejoblíbenějším spisovatelem je Milan Kundera a Karel Čapek, z výtvarného umění ho přitahuje Josef Šíma, Josef Váchal a Josef Čapek. Rád poslouchá třeba Red Hot Chilli Peppers a Tata Bojs,  má rád styly disco, funky a hudbu 80. lét 20. století. A jeho oblíbené motto? „Všechno je jinak!“

 Marek Hejduk (narozen 13. srpna 1974, Praha)

Praprasynovec básníka Adolfa Heyduka. Studoval andragogiku, živil se jako novinář (Mladá Fronta DNES, ad.), reklamní textař (například jakou spoluautor kampaně Otevřeno seniorům pro Diakonii Českobratrské církve evangelické získal dvakrát Žihadlo – cenu za nejlepší veřejně prospěšnou kampaň) a v současně je softwarovým testerem.

Od devatenácti let psal knižní recenze pro Literární noviny a později pro Lidové noviny. Prozaicky i básnicky debutoval v první polovině devadesátých let na stránkách časopisu Iniciály.

Aktovka Rest je jeho dramatickým debutem, po ní napsal variaci na Krále Ubu od Alfreda Jarryho s názvem Držte Ubu!, v níž reflektuje aktuální politickou situaci. Až letos dokončil hru o předváděcích akcích Jedinečná příležitost, která začala vznikat ještě předtím, než se objevil dokument o této problematice s názvem Šmejdi. Nyní pracuje na komické tragédii (či tragické komedii) s názvem Představení.

Hra Rest byla nominována na Ceny Alfreda Radoka 2012 (v rámci dramatické soutěže), získala také ocenění Divadla v Řeznické za nejlepší autorský text a v tomto divadle se v roce 2013 konala dvě scénická čtení. Další scénické čtení bylo vloni v Divadle Bez Hranic (divadelní spolek No Kakabus).

Absurdní divadlo jej zaujalo již na základní škole, především díky ukázkám her Eugène Ionesca v učebnicích. S tvorbou Václava Havla se seznámil prostřednictvím inscenace hry Zahradní slavnost, kterou v devadesátém roce uvedlo Národní divadlo na Nové scéně. Vaňkovku Audience zná téměř nazpaměť, nicméně nejvíce si považuje Havlových her Largo Desolato, Zahradní slavnosti a Motýl na anténě. S bývalým prezidentem se také během své novinářské práce krátce setkal.

Kromě psaní divadelních her fotografuje, především periferii a industriální stavby. Dosud vystavoval dvakrát v Praze v Kavárně Řehoře Samsy a jednou v Sydney v Hotelu Old Fitzroy.Sám o sobě rád říká, že je dramatický básník, občasný fotograf a příležitostný sběratel umění.Kdyby nežil v Praze, chtěl by žít ve Vídni. Kdyby žil ve Vídni, chtěl by žít v Praze.

 

Václav Havel (narozen 5. října1936Praha – zemřel 18. prosince2011VlčiceHrádeček)

Český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003).

Václav Havel vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a politickým děním 20-40. let. Komunistický režim mu studia nepovolil, takže v první polovině 50. let nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázium (ukončil ho v roce 1954). Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou z vysokých škol humanitního směru, studia na Ekonomické fakultě ČVUT po dvou letech opustil. Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako jevištní technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na Zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na DAMU.

V 60. letech 20. století působil Václav Havel v Divadle Na zábradlí, kde jej proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy nemohl publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů – kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo téměř pět let věznění.

Jako literát se Václav Havel světově proslavil především svými dramaty v duchu absurdního divadla (Zahradní slavnost, Asanace, Audience, Vernisáž, Protest, Largo desolato, Odcházení). Po uvedení zfilmované verze Odcházení (kterou Havel i režíroval), oznámil, že se chystá napsat poslední divadelní hru Sanatorium, kterou rozepsal, ale už nestihl dokončit. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabýval filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Václav Havel se věnoval také experimentální poezii (např. sbírka Antikódy).

Po listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a v prosinci téhož roku zvolen prezidentem Československa. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Po odchodu z úřadu se Václav Havel stále vyjadřoval k politice a podporoval Stranu zelených. Založil Knihovnu Václava Havla, která pro veřejnost i badatele shromažďuje materiály vztahující se k Havlově tvorbě a politickému působení. Byl místopředsedou amerického neokonzervativního think tanku The Committee on the Present Danger.

Václav Havel byl nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů; několikrát byl navržen na Nobelovu cenu míru. Po úmrtí manželky Olgy (r. 1996) se oženil podruhé, s herečkou Dagmar Veškrnovou.

PROTEST/REST
Václav Havel a Marek Hejduk

REŽIE: Daniel Hrbek
DRAMATURGIE: Lucie Kolouchová
VÝPRAVA: Jozef Hugo Čačko

OSOBY A OBSAZENÍ:

VANĚK: Robert Jašków
STANĚK: Tomáš Pavelka
KOZEL: Tomáš Kořének
TESAŘ: Jacob Erftemeijer

PREMIÉRA 25. DUBNA 2015 VE STUDIU ŠVANDOVA DIVADLA

www.svandovodivadlo.cz

Podporujeme

Spolupracujeme

Mediální partneři