Státní maturita bude sexy

Josef Dobeš

8.11. Josef Dobeš: Nástup ministra školství Josefa Dobeše (VV) byl poměrně razantní – prosadil spuštění státních maturit, personálně obměnil sekci odpovědnou za čerpání dotací z EU. Chystá reformu školství, některých plánů, například náborového příspěvku pro začínající učitele, se musel vzdát. Nicméně obhájil, že učitelům jako jediným státním zaměstnancům nebudou sníženy platy, naopak dostanou přidáno.

Jaké konkrétní kroky podniká nové vedení Sekce řízení operačních programů EU v čele s Jaroslavem Kubou k urychlení čerpání evropských dotací?

Začněme operačním programem Vzdělání pro konkurenceschopnost. Tam běží několik klíčových projektů. Prvním jsou šablony do základních škol. Podepsal jsem zhruba miliardu šablon chvíli poté, co jsem nastoupil. Teprve po odchodu bývalého vrchního ředitele jsem zjistil, že ani jedna šablona ještě neopustila ministerstvo. Ihned jsme nastavili nějaký transparentní proces toho, jak odchází šablony, jak procházejí jednotlivými uzlovými body – kraji, obcemi, než dojdou do škol. Nyní mám přehled, jak peníze odcházejí z ministerstva. Dnes máme zhruba 550 milionů v terénu na základních školách. Druhá věc, kterou připravujeme, jsou šablony pro střední školy. Vyjednáváme a připravujeme programy tak, abychom je od začátku roku 2011 dokázali aplikovat podobným způsobem jako u základních škol. Připravujeme šablony i do mateřských škol. U nich je ten prostor poměrně zúžený, protože mateřské školy v Evropě nejsou zařazeny do vzdělávacího systému, ale je tam jistý prostor pro inkluzi, začleňování znevýhodněných dětí do výuky. Poslední věcí z těch měkkých peněz jsou rozvojové programy pro vysoké školy. Spolu s rektory nastavíme kvalitativní hlediska pro čerpání peněz pro vysoké školy. Tyto peníze mohou být záchranou pro vysoké školy v příštím roce. U tvrdých peněz se jedná o projekty operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, tam je pro nás klíčové dotáhnout šest velkých projektů. Novému vrchnímu řediteli jsem dal úkol, že se musí pokusit do konce tohoto roku prosadit přes Brusel schválení čtyř z šesti velkých projektů. Přál bych si, aby to byly
2 projekty v Brně, ICRC, CEITEC a ELI u Kolína a výzkumný ústav v Řeži.

Evropská komise doporučila přijmout kvůli zvýšenému počtu žádostí o evropské dotace na MŠMT až 70 nových lidí. Jaké personální kroky jste v sekci podnikl?

Vycházel jsem z personálně procesního auditu, z assesment centra a z kvartální zprávy ministerstva pro místní rozvoj. Podle všech zjištění byl počet zaměstnanců mírně naddimenzovaný. Na druhou stranu kvůli stabilizaci nového vedení jsem pozastavil jakékoli personální kroky neboli snižování počtu zaměstnanců. Ten stav je setrvalý, odešlo 14 zaměstnanců, přišlo 16. Po určitou dobu stabilizace nehodlám podnikat další kroky.

Z programu Výzkum a vývoj pro inovace může Česko mezi lety 2007 až 2013 čerpat na vědecké projekty přes 2 miliardy eur. Pokud by došlo k ohrožení jejich čerpání, dotklo by se to prakticky všech univerzit v ČR – brněnské projekty jsou v řádu několika miliard, ČVUT pak stovek milionů korun. Jsou jejich současné obavy na místě nebo ne?

Obavy vysokých škol jsou na místě, ale měly být na místě minimálně poslední 2 roky a měly být slyšet.  Mé razantní kroky, které vedly k personální obměně, byly nutné. Obával jsem se, že bych nemohl nést odpovědnost za poměrně velké objemy peněz, aniž bych viděl, jak ta práce v té zmíněné sekci postupuje, a aniž bych viděl, že to má nějaký progres. Ty výsledky byly prezentovány hypoteticky. Je to velmi slabé čerpání,  necelá 0,3 % ze 100 %  už proplacených peněz. Ale doženeme to do roku a půl. Jak už jsem zmiňoval ty šablony pro základní školy, teď je to s nimi v pořádku, předtím ale dva měsíce z ministerstva neodešla jediná koruna.

Jsou další možnosti, jak čerpání evropských peněz zjednodušit?

Vláda přijala zprávu ministerstva pro místní rozvoj, která možnosti zmonitorovala a která navrhla kroky, jak systém zjednodušit, takže změny budou aplikovány. Část složitosti systému jsme si zavinili my sami, ve snaze prokázat nějakou činnost, která nakonec nebyla vidět v té efektivitě, v objemu vyčerpaných peněz.

Generální zkouška státních maturit byla hodnocena vesměs kladně. K čemu vlastně slouží státní maturity? Ušetří studenty přijímacích zkoušek na VŠ?

To je až ten úplně poslední cílový krok. Hlavním důvodem, proč vůbec mít státní maturity, je potřeba měření kvality vzdělávání. Je třeba ji měřit v uzlových bodech, jako je státní maturita, na základních školách v deváté a v páté třídě. Měřme i správný začátek školní docházky, než se vstoupí do 1. ročníku. Můžeme se bavit i o náplni posledního ročníku mateřské školy, i tam je možné nastavit nějaký standard. Na opačném konci vzdělávacího systému je třeba diverzifikovat vzdělávání na vysokých školách. Státní maturita je přesně ta první linka, kterou jsme nastavili a nedá se jakkoli obejít. Pokud student dosáhne nějakého výsledku, který bude nedostačující, tak má jedinou možnou cestu, látku se doučit, protože jinak maturitu neudělá ani v druhém, ani v třetím opravném kole. Jedině tak dosáhneme vyšší kvality. Myslím si, že je dobře, že jsou nastaveny dvě úrovně státních maturit. Nižší úroveň by měla garantovat minimální standard znalostí. Vyšší úroveň by měla platit jako vstupenka na vysokou školu, ale nejprve je potřeba, aby se celý systém zapracoval, aby se ukázalo, že funguje.

Jak o tom přesvědčíte rektory vysokých škol?

Je třeba, aby rektoři viděli, že zkouška skutečně odpovídá jejich požadavkům. Když se to povede, za dva roky bude státní maturita tou vstupenkou na vysokou školu, kterou od toho čekáme. Rektoři musí vidět výsledky státní maturity, pak jí budou nakloněni.

Není státní maturita podobná testům Scio, které využívají vysoké školy v přijímacím řízení již nyní?

Připouštím, že test Scio a náročnější verze státní maturity v podobě didaktických testů je obdobné měřítko kvality. Výhoda pro vysoké školy je, že na základě výsledků státních maturit budou moci přijmout tisíce studentů a nebudou muset platit za testy Scio.

Jak je to s jednodušší verzí?

Jednoduší verze maturity je minimální laťka, kterou maturant musí mít. Jsem přesvědčený, a tak jsou ty testy obtížnosti nastaveny, že 20 % studentů to neudělá. I ta spodní laťka tedy dává najednou mnohem větší kvalitu té státní maturitě. Kdyby tomu tak nebylo, tak státní maturitu udělá každý, a v tu chvíli ta zkouška nemá cenu.

Mezi řediteli škol vzbudila obavy komplikovaná administrace testů a nejednoznačnost některých testových otázek. Chystáte v tomto ohledu nápravu?

Administrace testů ve mně vzbudila obavy dříve, než je vláda schválila. Ta podoba, která byla uzavřena před mým nástupem v podobě smluv s tak velkou byrokratickou administrativní náročností, to je skutečně vážný problém. Zvažoval jsem, jestli přijmout tuto byrokratickou podobu, nebo jestli jednou provždy rezignovat na měření kvality úrovně vzdělávání. Měření kvality vzdělání je opravdu důležité, proto jsem tu základní podobu přijal, a to na dobu čtyř let, kdy platí podepsané smlouvy. Mezitím budu připravovat moderní, sexy podobu státní maturity. Vše proběhne přes internet, testy se pošlou do škol, tam to dostanou ředitelé a učitelé. Co se týče nejednoznačnosti otázek, ten obsah je už diskutabilní. Některým ředitelům a studentům se zdají testy lehké, jiní říkají, že jsou hodně těžké, podle dalších je náročnost přiměřená. Každopádně reakce sbíráme a budeme se jimi inspirovat pro případné úpravy. S panem prezidentem jsme se shodli na tom, že ten možná nejideálnější způsob bylo použití rozhlasu, jako když jsme skládali maturitní zkoušku my. To neznamená, že by nyní ministr vyhlašoval témata rozhlasem, ale je třeba udělat to podobně jasně, jednoduše a bezproblémově.

Pojďme k platům ve školství. Příští rok budou navýšeny finance na mzdy ve školství o 2,1 miliardy, v roce 2012 plus 4 další miliardy. Plat nastupujícího učitelé bude od nového roku minimálně 20 tisíc hrubého. Nezpůsobí to problémy nebo napětí mezi nováčky a zasloužilými učiteli, kteří budou brát jen o něco málo víc?

Já jsem dokonce prosazoval i náborový příspěvek, ale právě ta tabulka, která dokáže rozdělit mezi 100 tisíc pedagogů 2,1 miliardy, přesně zabezpečuje to, aby tam napětí nebylo, přidá se totiž všem. Bude se nastupovat na 20 tisících, nastupující kvalifikovaní učitelé budou mít zhruba o 6 tisíc více, v polovině tabulky dostanou učitelé přidáno 1500 a na konci před důchodem 300, 400 korun. Každý učitel tak dostane přidáno, na rozdíl od jiných profesí, které dostanou o 10 % méně. Myslím, že učitelé by měli být poměrně spokojeni, navíc vedle toho jim zůstane úplně stejný objem pro osobní ohodnocení. Bylo třeba to udělat, učitelé jsou dlouhodobě nedoceněnou profesí. Ale hlavní důvod, který tady zatím nikdo moc nezmiňuje, je
krizová demografie učitelů. Pokud nepři­jme­me v dohledné době co nejvíce kvalitních začínajících učitelů, kteří nebudou několik let učit s těmi zkušenými a získávat od nich zkušenosti, tak se dostaneme do strašné krize.  Těžiště učitelů je ve věkové kategorii 45 let a více. Nejvíce jich je v předdůchodovém věku. Potřebujeme novou vlnu mladých učitelů, kteří musí vedle těch zkušených pracovat pět let a získávat zkušenosti a poznatky.

Hodně se mluví o problémech v každodenním provozu škol – nekázni žáků, šikana existuje nejen mezi žáky, ale i proti učitelům, s využitím mobilů a internetu se objevují případy kyberšikany. Jak s tím chce ministerstvo bojovat?

Je třeba posílit důstojnost učitelů a přenést větší odpovědnost na rodinu. Dnešní doba je rychlejší, úkolů pro všechny je mnoho a zátěž celkově větší. Rodiče jsou toho názoru, že za to, co se děje ve škole, je zodpovědný učitel. Nekázeň ve školách je velký problém, o kterém mluví učitelé i ředitelé. Je potřeba rodiče více vtáhnout do dění na školách. Na některých školách dobře fungují školské rady. V některých regionech a školách je ten problém větší, někde menší, ale obecně se dá říci, že ten problém existuje. Je potřeba o tom vůbec začít mluvit, že to tak je. Jsou to většinou moderní témata, dřív to byly drogy, pak šikana, teď máme kyberšikanu. Tyto jevy ale mají jednoho společného jmenovatele. Ty děti nemají hranice, není tam něco, čeho by se bály jako případného trestu, něco, co by je odstrašilo od překročení té hranice. To vědomí hranic neposilují ani rodiče. Jejich nejčastější postoj je nezájem, není na to čas. Doma se neptají: „Tak mi řekni, Honzíku, jak ses dneska choval k paní učitelce, přines žákovskou knížku, nezlobils dneska?“  Existují i případy, že rodičům imponuje, jak je jejich dítě takzvaně asertivní, drzé na učitele a zesmě­šňuje ho. Také je potřeba více vtáhnout učitele do debaty o problému. Já jsem otevřel téma smlouvy mezi školou a rodiči, jak je tomu v Anglii nebo USA. Je to spíš taková provokativní věc, aby se ta diskuze otevřela. Chystám se v prosinci zahájit velkou konferenci na toto téma a chci se bavit s odbornou veřejností, jestli je správná cesta zmíněná smlouva, nebo je pro nás lepší jít cestou školního řádu, uplatňovat opatření v něm uvedená. Potřebujeme zjistit, jak problém řešit. Školy jsou poměrně bezbranné a je potřeba se o tom bavit a popřípadě nastavit nějaké nástroje.

Kvůli rozpočtovým škrtům přijdou vysoké školy do konce letošního roku o 300 milionů korun. Je za této situace podle Vás možné udržet patřičnou kvalitu výuky?

Je potřeba zefektivnit celý systém vysokoškolského vzdělávání. Na to, kolik máme dětí, máme asi šesti- až sedmi-násobně předimenzovanou síť vysokých škol. Není jiné cesty než efektivněji vynakládat prostředky do menší sítě škol, tato cesta je poměrně náročná a vyžaduje nějaký čas. Moje předchůdkyně, paní doktorka Kopicová, nastavila první náznak měření kvality oproti kvantitě. Lépe jsou ohodnocovány vysoké školy, kde se věnují vědě a výzkumu, dále školy, kde působí docenti a profesoři, ne ti „létající“, kteří mají jednu kmenovou školu a pak různě po regionech 0,1 úvazku, jen aby se jeho jménem mohla ta škola zaštítit. Takže takto byla nastavena první kritéria: 5 % ohodnocení za kvalitu oproti 95 % za kvantitu. Já v tomto trendu hodlám pokračovat a chci to postupně překlápět ve prospěch kvality, příští rok bych rád zvýšil podíl prostředků ve prospěch kvality o 10 %. Může se stát, že některým školám tak přijde méně prostředků za kvantitu a téměř žádné za kvalitu. Pak se budou muset slučovat, integrovat ve svém regionu. Když se nám podaří nastavit optimální síť vysokých škol, tak i v období krize bude relativně poměrně dost peněz na vysoké školy. Hlavním cílem je větší efektivita a racionalizace vynakládání finančních prostředků, s důrazem na kvalitu výuky.

Na vzdělávání dáváme jen 10 % všech veřejných výdajů, což ČR v žebříčku OECD řadí na předposlední místo spolu s Japonskem. Sousední Slovensko vydává na vzdělání skoro 20 % svých veřejných výdajů. Je to správná cesta?

V této době krize je nereálné si představovat, že peněz do školství půjde více. Považuji za úspěch, že regionální školství si vybojovalo navýšení prostředků o 2,1 miliardy, příští rok dokonce o 4 miliardy. V době krize musíme pracovat na efektivitě a na kvalitě. Věřím, že krize pomine, pak bude potřeba zvýšit hlas, a říci, už máme efektivnější systém, pojďme tedy přitáhnout peníze. Ale ne plošně, vyberme si, na co chceme dávat peníze, zda to má být věda a výzkum nebo zda to mají být centra excelence.

Josef Dobeš
Vystudoval SPŠ strojní a Masarykovu univerzitu v Brně – Filozofickou fakultu, obor psychologie. Jako psycholog nejdříve pracoval s vězni ve Vazební věznici Praha-Pankrác, věnoval se i práci s rodinami a dětmi s výchovnými či školními problémy. Nyní je poslancem zvoleným za Jihomoravský kraj a ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a místopředsedou Věcí veřejných, které v roce 2002 spoluzakládal. Je ženatý a má tři syny – Jakuba (2), Kryštofa (12) a Davida (15) v pěstounské péči.

autor: Helena Kuncová

Josef Dobeš

Josef Dobeš