Václav Havel: Těžké rozhodnutí o bombardování Bělehradu

PM1/2012, Jako vzpomínku na bývalého prezidenta přinášíme rozhovor o občanském hrdinství, lidské lhostejnosti dnešní doby a nesmyslném překladu. Vznikl necelý týden před jeho smrtí 18. 12. 2011.

Při loňském převzetí Ceny Jaromíra Šavrdy jste zmínil, že „něco jako disidentský odpor je zapotřebí i dnes v jiné podobě a jiné formě“. Mohl byste říci v jakých situacích a jakých podobách?

Pakliže jsem mluvil o jiné formě disidentství, netýkalo se to samozřejmě dodržování ústavou zaručených občanských práv a svobod. V tomto smyslu je disidentství minulostí, alespoň doufám. Měl jsem spíš na mysli občanské angažmá jako vzdor proti lidské lhostejnosti, občanské apatii nebo úřední šikaně.

Myslíte si, že angažovanost v občanské společnosti je výzvou pro dnešní mladé lidi? Z čeho pramení despekt některých českých politiků vůči občanské společnosti a občanským iniciativám?

Angažovanost je charakteristická právě pro mladé lidi. Pro nastupující generaci je to přirozená součást jejích postojů, na rozdíl od generace rodičů a prarodičů, kteří vyrůstali v totalitním režimu. A s despektem se občanská společnost setkává zejména u těch politiků, kteří o svobodě sice mluví, ale ve skutečnosti se projevů svobodné občanské vůle obávají a považují je za ohrožení své moci a vlivu.

Kde vidíte hranu – kdy je zapotřebí se postavit zlu silou? Je známa Vaše skepse vůči některým činům třetího odboje, naopak jste sklidil kritiku za podporu bombardování Jugoslávie silami NATO.

Je třeba to posuzovat případ od případu, žádné řešení není předem dané a je třeba využít všechny možnosti, jak takovému zásahu předejít. Nelze jej ale ani předem vyloučit, protože tím bychom jen dávali najevo, že zlu nehodláme bránit. Pro zásah v bývalé Jugoslávii se mezinárodní společenství rozhodlo po deseti letech intenzivního, avšak neúspěšného vyjednávání, které zejména Miloševičův režim jen využíval k novým násilnostem a etnickým čistkám. Vím, jak i navzdory humanitární katastrofě a válečnému utrpení to bylo rozhodnutí těžké. Výrok o humanitárním bombardování, který je mi připisován, jsem samozřejmě nikdy nevyslovil. Ten nesmysl vznikl několikerým překladem. Mluvil jsem o tom, že důvody pro zásah byly humanitární, protože probíhaly masakry a vyhánění v Bosně a Hercegovině a v Kosovu byl na nohou milion uprchlíků.

Co pro Vás znamenala spolupráce českého a polského disentu?

Československo-polská solidarita, přeshraniční spolupráce a setkávání na hranicích měly svou zásadní důležitost jako zcela nová zkušenost. A nejen pro náš disent, ale i pro komunistické vládce. Moskva počítala s tím, že v některé satelitní zemi občas vypukne vzpoura – Maďarsko 1956, Československo 1968, Polsko 1980. Ale aby začaly národní opozice spolupracovat, to byl zcela nový prvek a důvod velkých obav komunistické moci.

Jakub Janda

Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii

Takové znění by měl mít návrh zákona, který schválila vláda na svém mimořádném zasedání 19. prosince.

„Vláda si je vědoma výjimečnosti osobnosti Václava Havla nejen jako prvního prezidenta České republiky, ale především jako morální autority a symbolu celospolečenských změn uskutečněných v listopadu 1989,“ řekl premiér Petr Nečas.

„Vláda navrhuje zařadit osobnost Václava Havla po bok významných prezidentů Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka a Edvarda Beneše, a proto předkládá Poslanecké sněmovně tento návrh zákona jako výraz ocenění zásluh Václava Havla, jež překračují hranice České republiky i tehdejšího Československa,“ dodal premiér. Vláda také navrhuje vyjádřit souhlas s tímto zákonem již v prvém čtení.

„Václav Havel patří mezi nejvýznamnější osobnosti v novodobých českých dějinách. Nejen jako politik a státník, nýbrž i jako občan se mimořádnou měrou zasadil o pád komunistického režimu a o obnovení svobody a demokracie nejen v Československu a později v České republice, nýbrž i v rovině mezinárodní,“ dodal předseda vlády.